leon caha
Hlt vína
Hlt vína mění večerní smutek
v hlavě se to nějak mele
nejde to roztřídit
nejde si lehnout proti času
hlt vína otevře bolest dveří
skřípot i vrzání
prozradí nekonečné stáří
skládám si písmenka
dokola kolem tvého pasu
V modlitbě unaveného starce
můžeš se ztratit už na začátku
mlčení jsou slova
pohled je báseň
polibek vyrve z těla srdce
Hlt vína děkuje rtům za milost
jeden druhému osvěží hrdlo
všechno se promíjí
drzost i touha
hlt vína či kapka pouhá
nesmí tě překročit
nesmí spoutat
jehly v očích napíchnou verše
vidoucí slepec
v mramoru tepec
se podepíše
V ohnivé lahvi
střelný prach ubývá
spánek se budí v odvaze
černá je v duši,
černá jak saze…
Hřbitov, Olšany
věděl jsem, jsme sami
vzal bych tě za ruku
před dvaceti lety
vzal bych tě za ruku, kleknul bych si
políbil zemi, usmál se, řekl:
Buď mým andělem dnešních slz
buď mojí nevyřčenou větou…
Za kamennou zdí jezdily tramvaje
opisovaly svoje trasy v nekonečno
nikdo nevěděl koho hledáme
proč kráčíme mezi hroby
v batohu tuna zloby
Nechal jsi na podiu stát piano…
Zhasnuto k boji
svítí jen strach
armády stojí
na miskách vah
Už padaj první
do hlubin duše
radši se nehni
,buď tiše!
Vojáci hoří
zápalem pravd
generál míří
do vlastních řad
Lidstvo jak koule
vržená vpřed
na srdci boule
na duši – vřed!
Tam kam chci už vlaky nejezdí
z polohy lehu nechci vstát
ptám se, co je vlastně trumfem mozku
zdali strach anebo slovní akrobat
Pod peřinou omotanej v dece
koleje nevedou, vlaky nejezdí
dopřeju si malý příděl vzduchu
vzdaluje se prapodivný souhvězdí
V prázdný kleci plný sebestrachu
dolů se k nám řítí modlitba noci
Pojedem vlakem na poslední zastávku
musíš tam vystoupit, končí koleje
Řekneme si sbohem, ztratili jsme návratku
za oponou tichý špit:
Nic se neděje!
K stolům plným smutku, slz
různým směrem židle plují
nenech vřískot břehům znít
dneska přístav,
zítra tvrz….
Přeludy
I.
Mlčky krásná
v odrazu plamene
svíce božského požehnání
nikde radost
nikde smutek
vyhrál jsem oční souboj
jestli však…
II.
Velká ručička dloubla mě
zákeřně pod žebra
navlíkla noční košili
,marně ?!
III.
Slzy slova překřičí
snad jen sykavky se nedají
popůlnoční smutek v srdcích ožívá
snad pohladit tu duši jedním slovem
inkoustem klikatým
IV.
Ještě nejsou stromy zprzněný ozdobama
odpočívej, Ježíšku!
ještě pořád, čouhá nám z bot sláma
V.
Zmizíš v pohybu vteřinový ručičky
zkouším to pochopit
jsem asi natvrdlej
zase jednou bojuju
proti větrným mlýnům
Nesmyslně,
ale rád nesmyslně…
Družka smrt
Jsi možná
moje druhá žena
kolik věcí jsi udělala mně kvůli
ráda či nerada
zrada či záhada
S tebou je to náruč
daleko od společných slov
pravděpodobně i vět
znám pohyby letící od stolu ke stolu
pelyněk vlasů v prostoru
úsměv mladý možná nutný
vítr tvé vůně v prostoru stálém
chci říci: miluju tě málem
jen kdybych mohl
jen kdybych směl
odvahu někdo ukradl
nechal ji za rohem
nechal ji za každým rohem
platím, účet
a zase sbohem…
Politická
Srazivši na kolena
všechno v nás
sám sebe podrazil
v tom kloubním ohbí
Kdyby zapálená
Sedím s Kiliánem u stolu
bez tří cigaret
jeho slova chtějí zvracet
moji duši
Neboj se výčitek toho večera
neboj se výčitek
,psacího pera
Pivo a cigareta
kdyby zapálená
vtáhnu do sebe tvoji temnotu
nechám rozežrat svoje nitro
Bolí to!
Poprvé chci brečet…
Tančit
Chtěl bych tě vidět tančit
na špinavých vlnách Vltavy
na nádraží mezi vlaky
v nicotě města
nahá, já asi taky
Chtěl bych tě vidět tančit
v přeplněném metru
na Karlově mostě mezi Japonci
na jakémkoliv mostě
prosím tě se svléci
Chtěl bych tě vidět tančit
neznáš přitažlivost zemskou
vznášíš se nad krajinou božích luk
nedotýkáš se bolesti
tančíš zlehka jako mlhy zvuk
Chtěl bych tě vidět tančit
v prázdným bytě
na pokraji prázdné duše
v koutě odpykaných trestů
zatanči konec světa, tiše…
Kolorit krve v moči
Vyklopil mě náklaďák v písku
na staveništi archaického sídliště
vylil mě kropící vůz na okraji chodníku
těsně za kanálem
vyblilo mě nehorázný hovado
těsně vedle záchodový mísy
Nebo jsi mě poslal „Ty, Anděli !“
s holou prdelí dolů pádem?
Nebudu ti děkovat
nebudu ani brečet
nebudu se hádat
Jestli hajzl nebo kat
V pařátech orel třískl se mnou
o kámen skalního útesu
a prznitel učitel rval mi do hlavy
úchylný poučky
Nikdo se mě kurva nezeptal
hochu, je to tak v pořádku
Nikdo mi kurva neřekl
rozumím ti, mlčky…
Nebudu se zlobit
nebudu smutnej
nebudu se hádat
Jestli tvář nebo ksicht
Bylo mi dobře v duši Vašich slov
bylo mi lépe v pohledech zvířecích očí
ze všeho zbyla pachuť života v křeči
ze všeho zbyla jen msta
Jen kolorit krve v moči
Nebo jsi mě poslal „ Ty, Anděli !“
s holou prdelí dolů, tančit…?
Zapomeň
Nikdo neví kdo jsem
ani ty
ani děti
bylo to kdysi v sedmdesátým
Nevím proč
nevím proč to není napsaný
na křídlech andělů
Už tam bylo málo místa
byl to snad padlý anděl
musím taky padnout bez tváře?
bez obrysů vymodlené aury
Nikdo neví kdo jsem
nechme to tak
zkusím to vygůglovat
najdu se v jedničkách a nulách
odstraním se do koše
raději přeinstaluju se
Nikdo neví kdo jsem
tak to neměň
roztáhni svá spanilá křídla
podívej se mi naposled do duše
znič ve mně všechno milující
řekni: Zapomeň!
Hradby
Zády ke starým kamenům sedím
v područí pradávných hradeb
se sluncem a stínem
hraju velkou rošádu
probodni mě naposled
probodni mě svými horkými chapadly
V hlavě začíná zima
kolonizovat všechny pocity
radost zaboří se do závěje
jak vržená sněhová koule
zmizí mi z prožitků
bude čekat na tvá nová chapadla
budu čekat na oblevu duše
pak řeknu suše
nic se neděje
jsem v pohodě
než zklameš mě svým chladem…
Potřebuju někde sehnat
topnou spirálu
horkou žílu jakékoliv tekutiny
u staré zdi smutných osudů
prosedím hodiny
tiše poděkuji bohu za toto místo
za ten kraťoučký čas
nechám slzami skrápět
všechny své vnitřnosti
s úsměvem na rtech
jako chameleon v divoké džungli
bránící se přetvářkou živoucímu hnusu,
on přírodě, já
lidskému nevkusu…
S pocitem trápení
Tohle bylo z nebe
( proč to spadlo až teď )
opakoval bych to neustále od začátku
i s pocitem trápení
trápení jako modlitba k nekonečnému
Tohle bylo z nebe
( zapouští kořeny do shnilých útrob )
v symbióze zapálí si
budu vyklepávat popelníky až do rána
kolíbka nebo hrob!
Tohle bylo z nebe
je pozdě čekat na začátek
včera jsem si řekl, nech to tam
zkus se topit a zpívat žalmy
zkus podepřít shnilej trám
Tohle bylo z nebe…
Už nikdy
Nikdy jsem tě nepotkal
z ksichtu do tváře
míjení trestuhodný
v brekotu nahoty duše
ty nebo já
v knihách žaláře
V prostoru uzamčených srdcí
zítra se rozeběhneme
vzdát se slov
vzdát se modliteb
v kolíbce mrtvého dítěte
krvavá rána, krvavej hřeb
divoká smečka, vlci
Zpátky do prachu utíkej!
Na chodníku
Čekám jako nedokouřená cigareta
típnutí plamene v polovině bolesti
típnutí na chodníku
v polovině chůze k orloji
budu počítat paprsky slunce
Budu počítat kroky do konce
Advent 68
Byla chlebem (i solí) jejich bolestí
všech kroků na scestí
každému slepému činu
po válce
navzdory podzimu
Tvoje slova, Tvoje duše
Našli Ti faru uprostřed
ve středu jejich pozornosti
na samotným konci dosahu myšlenek
na konci lidského pochopení
uprostřed konce
rozkvetla na kameni
Tvoje slova, Tvoje duše
Každý z nás je boží tělo
na oltáři, na pranýři!
Kdo pohnul křížem několikrát
bojácným zrakům na odiv
Advent anebo Kat?
Pod sněhem skryly se
stopy jedním směrem
kdo přijde po Tobě sloužit
V čistotě srdce je smrt
na konci slov teče krev
skrápí oltáře našich životů
Ty to víš, jako teď, jako tenkrát
Jako oběť Božího trucu…
Věřil jsem tomu jako pojízdný cirkus
svému šaškovi
schovával jsem svoje stáří
v chemii trýznivých veršů
V každým tónu byla pravda
opilá naivní, ale pravda
Zapomněl jsem příliš velký
časový posun
Ta skluzavka byla příliš úzká
uvízl jsem na začátku
sám se musím vrátit nohama na zem
prostě vystoupit z divoké jízdy
pokračovat jiným autobusem
na jiné trase s neplatným lístkem…
Musím ještě pokleknout
Dvacet let počkám si na tvůj oheň
zdali ho dokážu uchopit
nebo vzplanu jako suchá alej
padnu na prašnou cestu za městem
budu se sbírat po zbytek života
v područí nesmyslného ega
duše dávno zvětralá
těžko zabubnuje svůj prstoklad
na okenní římsu posledního kostela
na barevnou ikonu
Ale musím ještě pokleknout
před jezulátkem
panenku Marii políbit na ňadra
Josefe, promiň…
Zítra rok ( 16.6.2014 )
útěk červnovými zahradami
konec bolestí a bolest v koncích
konec útěků před bolestí
konečně život za hranicí
na břehu nekonečného porozumění
na břehu dlouhých slov
sednu si vedle tebe na baru
teď už můžu
jenom na dlouhou řeč
konečně není to křeč
konečně nebo věčně
jestli seš ženská tak se svleč
jestli seš chlap tak tu nebreč
možná Kilián, možná hranostaj
zítra rok, potom pořád
nebude zářit jinotaj
možná jen neznámé tváře
na ledu dlouhého pití
modř vylitého kalamáře
poslední blití
dlouhého krasobruslaře
maluje kruhy do ledu
nekonečné vzory naší pýchy
jako ocel svařená
do kostek a pruhů
jako postel vrže symfonii
plnou neřestí, dluhů…
jsem pořád pod tvojí lípou
na rohu klidu a bázně
jsem pořád a čekám tvé tóny
uvnitř i vně…
Bezhlavým krokem, v půli cesty
Bez odpovědi
Mučivé čekání, pomlčka za nocí
Nejde to spálit
Oheň mráz pohltí
Jen z chladu vyroste bolest
Vzdálenost pohledům nesvědčí
Zakopnu včera, zítra spadnu
Kdo zvedne opilé ego
Co lže si do očí
Klopýtá mrazem
Ve větru láme si hřbet
Na trůn ho posadit nelze
Korunu prohrává
Každý den v kasinu svět
V bufetu
Nikdy jsem tě nepotkal v bufetu
teď už to nejde
v bufetu vymřeli nemoderní ksichty
vymřela tam žízeň a stíhy
chleba z ošatky
točená limonáda, pivo
vlašskej salát s rohlíkem
párek, hořčice, na talíři smutek
Ráno v osm než půjdu do hospody
musíš něco sníst, bude ti blbě
zase celej den…
Je mi blbě
lidi se na to dívaj a mě je blbě
je mi blbě z jejich pohledů
těch fanatických očí
protančil jsem mezi záchodem a
barovým pultem až do noci
můžeš mi pomoct
můžeš mi pomoci?
Kleknu si před oltář bufetovýho menu
pivo, rum a dršťkovou
v nosu včerejší hleny
smrad z cigaret
žlutej ret, tisíc let
nemám ani peny
Nemám nic, jenom Tebe
slunce, hvězdy, nebe!
Pod zorným úhlem pohledu II.
Pod zorným úhlem pohledu mýho
kousek od nového příběhu
daleko od důvěry
daleko od zpocené noci
seděl jsem od tebe dva metry
seděl jsem na klíně zhrzenosti
bylo to divný ve stoje
jako dva cizí
jako cizinci v neznámém pozdravu
ztuhlé pohyby očí, rtů
zatuhlá slova, věty
bez kouře tenké cigarety
bez úsměvu
raději nijak….!
Zklamání
Doba zparchantěla tvoji víru
možná oběť, možná jenom
slabost v těle
Tahle doba je promiskuitní
kácí se důvěra, stoletej strom
Kupředu směle!
Stačí jen několik vět
síla pohrdáním pohrdat
položit na hrob květ
položit se na hrob taky…
Dneska bych klidně mohl
Dneska bych klidně mohl
psát jen tak o ničem,
leč zákeřně zezadu
pohlavek z výše
a do zadku upřímně
pekelný kopanec,
káží mi souhlasně
„Vždyť už jsi rodičem!“
Dneska bych klidně pomyslel
na slečny, na dámy
však opět ze shora
dloubnutí pod žebro
v momentu potká se
se sírou v očích,
jak memento dvojhlasně:
„Ty´s před bohem zadaný!“
Dneska bych klidně mohl
odejít zpátky ve svůj prach,
zděšení v oblacích
panika u kotlů horoucích
království obě
zhroucená v sobě,
sepsala petici proti mé vůli:
„Nejenom sebe, i druhých vrah!“
Někde mezi
Bylo to někde na cestě mezi válkou
a hřbitovem hladových dětí
Vím, že to bylo někde mezi morem
a zvukem praskotu kostí
( vlastně všechno se utápí na hranici
lidské krutosti a boží bezmoci )
Tak proč tu jsi?
Proč si honíš triko
nad obyčejným člověkem
nad tím zoufalým pravověrcem
Jsi hříchu kat
či katův hřích
srdce v slzách
nebo v slzách smích….?
Smích, posměch, výsměch
K čemu život krokem spořádaným
krokem zpět krokem vedle
Pochopili jsme vůbec Ježíšovu
chůzi po vodě
krmení rybami, chlebem
Pochopili jsme vlastně svoje zrození….?
Páska se zamotá
Páska se zamotá
zasekne deska
jako tvůj příběh znavených nohou,
skončí cesta
všechno se opakuje
jehla svírá drážku nahou
jehla svírá koloběh žilní
mozek předbíhá pohyby
těsně nad ránem první u moře
v posteli mrtvé tělo
daleko od sebe hmota a touha
vteřina pouhá
Mlha…
Mouchy a (sur)realismus
Mouchy serou na všechno
bez ostychu koho tím naserou
sochy maj nasráno na hlavách
a my v nich…
Nejsem plastikový človíček
tohohle vesmíru
bojím se usnout
bojím se odevzdat svůj čas nevědomosti
Stojí někdo za dveřmi!
Soused se zapálenou cigaretou
klepající popel na moji rohožku
Bojím se padajícího popela
nevyřčených slov i vět
Bojím se nevyřčeného souseda
jeho těžkého prstu na zvonku
bušení na dveře a nadávání
Bojím se každého souseda….
Za našimi zády
Za našimi zády
umřelo další dítě
Díváš se na televizi
Politikům visíš na prolhaných rtech
Brečíš nad vylhanou postavou
totálně nesmyslného seriálu
Dítě za tvými zády zemřelo
bez mámy, hladový, nemocný
Cítíš se dobře ve svém
pohodlném křesle v přetopené místnosti
Nechceš si postěžovat na bolesti zad
na bolavý nohy z práce?
To dítě zemřelo příliš náhle
chtělo ještě sát mateřské mléko
Ale musíme koupit jídlo v akci
než nás soused předběhne
musíme pokřtít naše vymodlené dítě
kněze prosím!, toho nejlepšího!
je dobře zaplacenej, ať se snaží
Mrtvé dítě zakopali bez pohřbu
poděkovali, zazpívali modlitbu
Musíme grilovat
žaludky nacpat k prasknutí
všichni děláme totéž
snad jako roboti
Bez matky dítě, bez pohřbu v zemi
laciný obřad, supi hrob plení
Tvé dítě heroin do žíly tlačí
vždyť mělo všechno, tak mi řekni!
Umírá zbytečně, radši…!?
Dvakrát smrt dítěte, pokaždé jiná
jednou smrt přírody, jednou smrt vinná
V existenci čekám zánik
pokolikáté už
kolikrát ještě nastavíme
svoje tupé hlavy osudu
Rozmazluješ naši blbost
roztahuješ její hranici
Bavíš se dobře?
Můžu se nasrat a odejít od stolu,
Pochopíš, že to myslím vážně?
Nebo jen lehký úsměv…
Praskot písku
křupot zmrzlých vloček
sunou se nohy stále vzhůru
prázdný batoh pokory plný
snad zátěž nebo polibek boží
Bez dozoru lidské pozornosti
daleko od všech
stoupá tělo kluzkými cestami
Obličej tupý
dech bojuje svoji válku
v osamocení mrzne každé slovo
nepatří nikomu
nebude slyšet
než zabloudíš k prvnímu strachu
daleko od pochopení
uvnitř nového zrození
bez doteku falešného zklamání
Řvi na mě!
V podloubí hradního průjezdu
Řvi na mě!
V prastarý kamenný jeskyni
Řvi na mě!
V amazonských lesích za deště
Řvi na mě!
V zakouřený putyce strachu
Řvi na mě!
Řvi na mě!
dokud je káva horká
dokud mě hora láká
dokud se holka svléká
Řvi na mě!
Ve výtahu v šestnáctým patře
Řvi na mě!
Ve špatným snu k ránu
Řvi na mě!
V bolesti při ozařování nádoru
Řvi na mě!
Při orgasmu pravou rukou
Řvi na mě!
Řvi na mě!
v depresi nebrečím
dáme se do řeči
u útrobách roztoči
Řvi na mě!
Při stínu blikající lampy
Řvi na mě!
V praskotu kyčelních kloubů
Řvi na mě!
V myšlenkách jenom na tebe
Řvi na mě!
Přikrytý tíhou zeminy
Řvi na mě!
Řvi na mě!
umřu ti v náručí
po přeslici po meči
prach vlétne do očí
Řvi na mě!
Neslíbím ti víc než dnešní večer
nedám ti kousnout za ten okraj
protínání není úplně moje vášeň
mluvící had mlčící hranostaj
v tom kousnutí je plno jedu
sádra a smažený sýr
příčný řez už nepovedu
šetřím na kvartýr,
pak pozvu tě k sobě
do blbých zastropených stěn
raději do svých slov
dotekem lehce rozechvěn…
Tóny v uších oblizují smyslné body
dlouho jsi nebyla zrcadlena
krátce aura tvá bubnovala do příštích dnů
krátce se hromadila panika den za dnem
slova nebyla čitelná
pak slova nebyla…
Bylo to rychlejší než řetízkový kolotoč
pak útěk z pralesa
cesta do města
klička mezi obránci
budeme beránci
budeme všichni ovce
nechceme lovce
našich názorů…
Přesto se vracíš
probleskuješ tichou nocí jako kdysi
jako nevinná ve svinstvu každého dne…
Můžeme hrát spoustu her
můžeme rozpárat všechna tabu
můžeme se ptát sami sebe
kam padáme…
Můžeme se vyhýbat
můžeme se bát jeden druhého
můžeme mluvit o neexistenci
která neexistuje…
Můžeme se potkat na konci našich slov
můžeme tomu věřit
můžeme spojit chtivé ty
třeba na tři minuty…
Nechal jsi odejít život
tak proč si tě kurva vážím?
klidně můžu zapomenout
zchrochtat se za prvním křížem
nechci ti patřit, dneska ne
tak se na to vyserem
Vracím ti právo na můj život
musíš se polepšit
budu sledovat tvoje kroky,
smrt na kříži ti nepomůže
nebuď srab
rebel ve mně
Jidáš v tobě
schováš se za hřích
já se schovám v hrobě
Inv.č.
už jenom inventář tohohle zapadákova
s číslem nebo bez čísla
obrysy vtažené do kompozice
kdyby tahy štětcem, slovem
v blesku nevyniknou moje vrásky
zítra možná umřu, tak honem!
Cesta
Zdali nám cesta prošlapána jest
Pak ptám se kdo ten flink
Někomu řekl bych úzká příliš
Široká jindy zbytečně
Zdali snad na cestě potkáme trest
Pak namíchal jsi špatný drink
Jestliže tobě někdo na obtíž
Pak netvař se tak nevinně
Nechci ti odpustit přešlapy do autu
To ty jsi lajnoval území strachu
Nepřestanu ti ale věřit
Zkusím to s tebou znovu, nuže…
Živím tě snad z daní svého platu
Že jsi tak drzý, brachu
Zítra tě nechám změřit
Jestli vůbec existuješ, Bože!
smích tvůj
prorážel závory pozdních hodin
kaštany praskaly, vlaky brzdily
kolotoče nemohly zastavit
těla nám padaly na zem
vstávaly, opíraly se o sebe
Před branami města
Před branami pekla
před branami každodennosti
čekala skrytá, čekala sama
bez tvého souhlasu, bez mého vědomí
čekala kosa ostrá jak smrt
každá panna byla anděl
ztratila pro tebe trochu krve
bylo to málo…
V ten den tam zástupy panen nebyly
V ten den jsme z chlastu blili
zasměj se znovu
kaštany popraskají
vlaky začnou brzdit
Naše kolotoče se nikdy nezastaví…
Potkal jsem tě několik kroků zpátky
za zády visely naše pohledy
nohy se vrátily očím naproti
úsměv tě zabolel mně asi taky
během prázdných slov se minuly naše aury
tehdy možná poprvé
nepoznali se
nervový záškub za krkem napovídá
Žádným slovem jsem ti neskočil do náruče
Kde jsi!
Byla mi stále větší zima
chodník sunul naše těla od sebe
nedávno horko najednou zebe
Ale počkám si na tvůj tanec
ve špinavých vlnách Vltavy….
Pokloním se hoře na úpatí
to je všechno z mých citů
každým krokem nechám za sebou
tvoji neústupnost
v mrazu ticha
v tichosti mrazu a sněhu
smířím se s tebou až na vrcholu
tvým nebo mým
budu křičet svobodně
svobodně jako tvoje každodenní zvěř
Můžeš se mi smát
můžeš mě nechat bloudit strachem samoty
řeknu jen, děkuji:
Zhynul bych rád v klíně tvém…
Tančit II.
Budu tančit ulicím naproti tvému úsměvu
mezi jedoucími auty, mezi všemi chodci
mezi výhružkami zkostnatělého lidstva
naproti očím pouličních lamp
jako vychrtlý stín zapitý do asfaltu
Budu tančit svojí duši na protest
před vaším stolem plným chlastu
před tvojí děvkou na klíně
pohyby topí se ve vině
počkám na záblesk konečného světla
zmizí tak skromně, nevinně
slova se spletla jako vždycky
umřel tanec v prokletí lidským
tak umřu taky
V tom tanci svým…
Poslední lidské kmeny
uprostřed našeho bezvědomí
uprostřed divočiny jejich citů
oděni vkusnou nahotou
nepotřísnění okny ani jablkem
bojují a zabíjí
svoji reálnou potravu
vracejí se šťastni ke svým ohňům
k plamenům zapadajícího slunce
polosytý, v polohladu, usínají
ve štěstí svých dětí psů žen
zítřek bude lepší
Bůh bude nakloněn
posledním skutečným lidem
Zatančit knihu
Miluju pořád údery do kláves
černá střídá bílou hlas mlčí
ty už jsi nechtěl těm ovcím
strhávat zvonce z krku?
Mezi klávesami klopýtala tvoje duše
zakopávala o pravdu prožitých slov
už nemohla vstát, nemohla se modlit
za nové krasobruslaře a knězí
Nad hrobem slzy smazaly jeho bolest
tak už taky tanči
zatanči symfonii ptáka v letu
zatanči jeho křídla nad zemí
nad náma, nad slovem v poušti
a v písku zanech otisk perutí
bude to vítězství Indiánů
vítězství pokory nad mozkem v lihu
Půjdu ti na hrob dolít skleničku
přečíst verše, zatančit knihu…
Bajka
Chtěl bych tě potkat před úsvitem
jako kacíře předchozího dne
jako nekonečný pohled ticha
zádama ke zdi, ústama naproti
pokácet kříže jediným pohybem
Bajka u protějšího stolu
bez vstupného, bez opony
chladná kobra jazykem mrská
ustrašený zajíc s horkou krví
víc než sobě věří alkoholu
Biscuit Lotus
Ku každej káve patrí Lotus
Snáď formulou budem jazdiť
Od stola k wécku
Asi budem pilotovať sám seba
Medzi pohármi
S rôznými mokmi
Aj keď neprežijem tú haváriu
Dám si novú kávu
Čiernu ako rakva
Počkaj ma veľkomožný
Len čo dofajčím trávu
Zrnka písku v hrubé mouce
doteky matky doteky otce
dál už nevede slepá ulice
Všehožrout, všehodost
nechci už vnímat ubohost
Přehmaty uvnitř, přehmaty vně
ve dne jsi odevzdal myšlení tmě
pomoz mi chovat se ohavně
Pomálu radost, pomálu slov
na lidstvo čeká vyhazov
Čočka hrách, holubi na římse
pečeně holubí k obědu hodí se
otevřu chřtán na hadím plese…
Všechno to nekonečné mihotání
pohyby těla při chůzi, pozdravy
protínání aury s mlhovinou
výkřiky uzamčených čaker
Miluju depresi zahryzlou do kostí
nářky srdce do živého masa
neteče krev hniloba nesmrdí
na ostří rezavých seker
Vrátí se nekonečné odpoledne?
proťaté chlastem skrz celé tělo
než měsíc roucho tmy zvedne
zaleze chlípnost do všech děr
Prosinec
prosinec krutý rukou mává
o slovo hlásí jméno své
však zamlklý datum schovává se
trpěliv čeká na svůj krok
slza dlouhá více jak rok
beze slov jméno, bez slova den
jak řeka pluje bůhvíkam
břehy jsou vzhůru, tak se ptám
zdalipak stačí těch pár slok
slza dlouhá více jak rok
pradivné tóny ševelí řeka
na duši čáry a v srdci kouzlo
skončilo dávno všechno co mělo
nadále svázán mámením drog
slza dlouhá více jak rok
Tohle mě rozseká na kusy
Tělo nechci, hlavu si nech
Zabalím si jenom těch pár tónů
Pár slov o Bohu a zmizím
Stěhovákům nezaplatím
Nebudu křičet znovu na pozdrav
Nechci odpověď, nechci vzdech
Probudím se za zdmi hřbitova
Sám jako hořká paměť
Nikdy nebudu vaše oběť…
tisk:
Knihařství Jihlava , 2015
Komentáře